PODSTATA POBOŽNOSTI K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ


Toto není jen nějaká další pobožnost, nebo knížka či obraz navíc. S ničím a s nikým nesrovnatelná pobožnost k Božímu Milosrdenství rozhoduje o osudu světa, o osudu lidstva.
Ani diplomacie, ani politika, ani lidský důvtip nebo dovednost nezachrání to, co, jak se zdá, spěje ke zkáze, připravované člověkem ne jen jednomu člověku, ale celému lidstvu. Jediný, kdo má moc nás zachránit je Ježíš, ten ukřižovaný a zmrtvýchvstalý.
A já říkám: záchrana přijde skrze Marii.
                                            Franciszek kard. Macharski

1. Důvěra - určuje náš postoj k Bohu; zahrnuje nejen ctnost naděje, ale také ctnost živé víry, pokory, vytrvalosti a lítosti nad spáchanými hříchy. Je to zkrátka postoj dítěte, které v každé situaci bezmezně důvěřuje milosrdné lásce a všemohoucnosti nebeského Otce.

Důvěra utváří podstatu pobožnosti k Božímu Milosrdenství do té míry, že bez ní o této pobožnosti vůbec nelze hovořit, neboť prvním a zásadním vyjádřením úcty k Milosrdenství Božímu je právě úkon důvěry. Již sám postoj důvěry (bez praktikování jiných způsobů kultu) zajišťuje tomu, kdo důvěřuje, milost Božího milosrdenství. Nesmíme milosti - slibuje Pán Ježíš - toužím dávat duším, které důvěřují mému milosrdenství (687).

Ať se k tomuto moři milosrdenství přiblíží s velikou důvěrou. Hříšníci dosáhnou ospravedlnění a spravedliví utvrzení v dobrém. Duši toho, kdo důvěřoval v mé milosrdenství, naplním svým Božím pokojem v hodině jeho smrti (1520).

Důvěra však není jen podstatou, duší této pobožnosti, ale i podmínkou pro získání milostí. Milosti z mého milosrdenství se čerpají jedinou nádobou, a tou je důvěra, řekl Pán Ježíš Sestře Faustyně. Čím větší důvěru duše má, tím více obdrží. Bezmezně důvěřující duše jsou mi velkou útěchou, takové duše naplňuji všemi poklady svých milostí. Jsem rád, že chtějí mnoho, vždyť já toužím dávat mnoho, velmi mnoho (1578). Duše, která důvěřuje v mé milosrdenství, je nejšťastnější, neboť já sám o ni pečuji (1273).

Žádná duše, která vzývala mé milosrdenství, se nezklamala ani nebyla zklamána. Mám zvláštní zalíbení v duši, která uvěřila v mou dobrotu (1541).

2. Milosrdenství - určuje náš postoj vůči všem lidem. Pán Ježíš řekl Sestře Faustyně: Požaduji (...) skutky milosrdenství pramenící z lásky ke mně. Milosrdenství máš bližním prokazovat vždy a všude, nemůžeš se tomu vyhnout, vymluvit se, ani ospravedlnit. Předkládám ti tři způsoby, jak prokazovat bližním milosrdenství: první - skutkem; druhý - slovem; třetí -modlitbou. V těchto třech stupních je obsažena plnost milosrdenství a je nezvratným důkazem lásky ke mně. Takto duše oslavuje a ctí mé milosrdenství (742).

Také postoj účinné lásky k bližním je podmínkou obdržení milostí. Pokud duše neprokazuje milosrdenství ladným způsobem - připomněl Pán Ježíš myšlenku z evangelia - nedosáhne mého milosrdenství v soudný den. Kěž by si duše dokázaly shromažďovat poklady věčné, vyhnuly by se mému soudu tím, že by mu předešly milosrdenstvím (1317).

Pán Ježíš touží po tom, aby jeho ctitelé vykonali během dne alespoň jeden skutek milosrdenství. Věz, má dcero, řekl Pán Ježíš Sestře Faustyně, že mé Srdce je milosrdenství samo. Z tohoto moře milosrdenství se rozlévají milosti na celý svět (...). Toužím, aby tvé srdce (bylo) sídlem mého milosrdenství. Toužím, aby se skrze tvé srdce toto milosrdenství vylilo na celý svět. Ať nikdo, kdo k tobě přichází, neodchází bez té důvěry v mé milosrdenství, kterou si pro duše tolik přeji (1777).